Nevím, jestli to tu už někde je...snad vovi bude vědět
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot
.
Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli
dostat.
A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se
podíval na boty a říká:
´´Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.´´
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy
.
Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: ´´To, ale nejsou moje botičky.´´
Učitelka se kousla do jazyka
a místo toho, aby na něj zařvala:
´´To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?´´, s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: ´´To jsou botičky mého brášky.
Maminka říkala, že je teď budu nosit já.´´
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla
chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci
pomáhala do kabátu, tak
se zeptala: ´´ Kde máš rukavičky?´´
Chlapeček odpoví: ´´ Rukavičky mám schované v botičkách.´´
Trestní proces s učitelkou začne
příští měsíc …