Tak kluci hlásím,že to nebylo nic moc.Sestřičky v mém věku

,do nosu mi narvali senzory,na prst mi dali zřejmě kontrolu pulsu (ale takovým způsobem,že jsem se v noci vzbudil bolestí,jak jsem to měl těsné a myslel jsem si,že mám po ukazováčku,takže jsem to vyřešil rázně-dal jsem si senzor na malíček a ráno zase na ukazováček

a na prsa mi připni takovou vysílačku,na kterou bylo propojeno nejenom výše popsané,ale ještě byl přímo v ní hlídač srdeční činnosti a dechu,takže jsem si připadal jak robot Emil.Za osm kil jsem se mohl vyslat i lépe

Ale udělal jsem ženě ústupek

a hned se na mě tváří příjemněji.A hlavně,přežil jsem to

I když jsem při přijetí udával adresu,kam mají podat zprávu v případě,že by se něco stalo.To je taková optimistická informace hned ve dveřích
